Už přibližně 1 700 let před Kristem se podle slov patriarcha Jákoba, který žil v Palestině , pistácie spolu s medem a mandlemi považovali za "jeden z nejlepších plodů země". Od té doby se rozšířily do středomoří a Severní Ameriky.
Botanický název je Řečík pistáciový Pistacia vera. Pěstuje se okolo Středozemního moře, ale také ve střední Asii.
Plodem je peckovice s dužnatou slupkou. Pecka má tvar připomínající mušli, u špičky puká. Pistácie jsou složením podobné piniovým oříškům ale mají více bílkovin (20,6%), obsahují méně tuku (48,4%), Významné je i množství sacharidů (do 14%)
Z vitamínů a minerálů obsahují vitamíny sk. B, A (23j)., E (5,2 mg), vápník, draslík, fosfor a hlavně železo (6,78 mg) - stejně jako např. čočka.
Vysoký obsah vitamínu A a E, železa, karotenoidů, mědi - která podle posledních výzkumů usnadňuje vstřebávání železa (1,2 mg/100g) a kyseliny listové činí z pistácií výborný lék na zhoršenou krvetvorbu v kostní dřeni a na některé druhy anémií (zejména na syderopenickou anémii). Kombinace železa a mědi svým protianemickým účinkem převyšuje všechny farmaceutické přípravky s obsahem samotného železa. Účinek se ještě zvýší, když se spolu s pistáciovými oříšky konzumují druhy ovoce a zeleniny bohaté na vitamín C, který absorpci železa ve střevech zvyšuje.
Působí sedativně a podporují tvorbu svalové hmoty. Jsou vhodné při revmatismu.
Nejzdravější jsou syrové, nesolené. Prodávají se většinou solené ve skořápce, někdy také pro cukrářskou výrobu nesolené loupané. Konzumují se většinou pražené solené. Používají se k barvení a dochucování dortových náplní a k výrobě zmrzliny nebo je můžete přidat do jakéhokoliv pokrmu dle fantazie, pokud je nesníte samotné ještě před kuchyňskou úpravou.